Od terénní poznámky
k akvarelové tabuli:
práce botanického ilustrátora
Dibrave shromažďuje postupy, kterými vzniká botanická ilustrace — od prvního pohledu na rostlinu v terénu přes měřenou kresbu tužkou až po dokončený list v akvarelu, popsaný a uložený tak, aby zůstal čitelný i za mnoho let.
Pozorování rostliny a terénní poznámky
Ilustrace začíná dřív, než se papíru dotkne tužka. Rostlinu je potřeba chvíli sledovat: jak nese listy, jestli je stonek okrouhlý nebo hranatý, kterým směrem se otáčejí květy během dne, jak vypadá úpon listu ke stonku. Většina chyb v hotové kresbě vzniká proto, že se tyto detaily přeskočí a doplní se později z paměti nebo podle fotografie, která je zkreslila perspektivou.
Terénní poznámka nemusí být hezká. Má být úplná. Zapisuje se datum a stanoviště v obecné podobě, počasí, výška rostliny, barva částí, které po usušení zblednou, a všechno, co se z lisovaného vzorku později nedá zjistit — vůně, lepkavost, mléčná šťáva, pružnost stonku, tvar rostliny v prostoru.
- Datum, přibližné stanoviště a typ podkladu, na kterém rostlina roste.
- Celková výška a rozpětí, měřené alespoň hrubě svinovacím metrem.
- Barva květu a listu zaznamenaná slovně i rychlou barevnou skvrnou.
- Rychlé skici z několika stran — shora, z boku, pohled do květu.
- Poznámka o tom, co se po sušení ztratí: tvar dutin, lesk, vůně.
Užitečné je hned na místě udělat dvě až tři malé skici jedné a téže části z různých úhlů. Při kreslení v ateliéru se často ukáže, že jeden pohled nestačí — a rostlina už mezitím zvadla.
Měření vzorku a poctivé proporce
Botanická ilustrace se od volné květinové malby liší tím, že proporce nejsou vyjednatelné. Kresba má odpovídat skutečnosti natolik, aby se podle ní dal druh poznat. Proto se před kresbou měří — nejlépe posuvným měřítkem s desetinou milimetru u drobných částí a pravítkem u celé rostliny.
- Změřte celkovou délku vzorku a délku nejdelšího listu; z těchto dvou hodnot určete měřítko kresby.
- Zapište šířku listu v nejširším místě a vzdálenost mezi dvěma sousedními uzly na stonku.
- U květu měřte průměr, délku koruny a délku tyčinek vůči koruně — právě tyto poměry bývají určující.
- Zvolte měřítko a napište je ke kresbě: 1:1, 2:1 nebo 5:1 u drobných částí.
- Na tabuli doplňte grafické měřítko — úsečku se známou délkou, která zůstane platná i po zmenšení reprodukce.
Zvětšení není podvod, pokud je uvedené. Naopak: řez semeníkem nakreslený v poměru 1:1 nikomu nepomůže. Problém nastane teprve tehdy, když jsou na jedné tabuli různě zvětšené části bez označení a čtenář si je poměřuje mezi sebou.
Kresba tužkou a následné obtahování tuší
Podkresba vzniká tvrdší tužkou, obvykle 2H až H, lehkým tlakem, který nezanechá rýhu v papíru. Rýha se totiž při lazurování projeví tmavší linkou, kterou už nelze odstranit. Stavba jde od celku k detailu: nejprve osa rostliny a rozvržení hmot, potom obrysy listů a květů, teprve nakonec žilnatina a povrchové znaky.
Guma se používá střídmě a raději plastická, která pigment tužky spíš zvedne, než roztírá. Před obtahováním se podkresba ztlumí — přiložením plastické gumy nebo měkkým odklepnutím — aby po tuši nezůstala šedá stopa.
Vedení linky
Tuš se táhne jedním pohybem, ne po krátkých úsecích. Linka má být proměnlivá: silnější na spodních obrysech a ve stínu, tenčí na osvětlených hranách a při ukončení špičky listu. Rovnoměrná drátěná linka po celém obvodu působí mrtvě a potlačuje objem, který má později vytvořit barva.
Než se přejde k akvarelu, musí tuš dokonale zaschnout a být vodovzdorná. U pigmentových tuší stačí zpravidla několik hodin; zkouška se dělá na okraji papíru mimo kompozici, nikdy přímo na kresbě.
- Podkresba 2H–H, bez tlaku, bez opakovaného přejíždění.
- Před tuší podkresbu ztlumit, ne úplně mazat — obrys musí zůstat čitelný.
- Hroty od nejtenčích pro žilnatinu po střední pro obrysy.
- Zkouška vodovzdornosti tuše na okrajovém proužku téhož papíru.
- Ruka na čistém papírovém krytu, aby se na list nepřenášel mastný otisk.
Akvarel v lazurách a volba pigmentů
Barva se v botanické ilustraci buduje po vrstvách. Každá lazura je světlejší, než by se zdálo potřeba, a nechá se úplně zaschnout, než přijde další. Deset tenkých vrstev drží světlo v papíře; jedna hustá vrstva ho zavře a list zešedne. Tam, kde má zůstat lesk nebo světlo na žilce, se papír prostě nechá nedotčený — bílá krycí barva se pozná okamžitě.
Paleta se vyplatí držet malá. Šest až osm pigmentů zvládne většinu rostlinného světa a udrží celou tabuli v jednotném tónu. Zelené se míchají, nekupují: chladná zeleň ze žluti a modři, teplá s příměsí země, staré listy s kapkou červené v doplňkovém poměru.
Na co se dívat u pigmentu
- Stálost na světle — pro list, který má vydržet desítky let, jen nejvyšší stupně.
- Transparence: krycí a granulující pigmenty se ve vrstvení chovají docela jinak.
- Jednopigmentové barvy místo hotových směsí, aby zůstalo míchání pod kontrolou.
- Zkušební proužek s vlastní paletou, vysušený a popsaný, jako trvalá pomůcka.
Vysychání mění tón. Akvarel po zaschnutí zesvětlá, u některých zemitých pigmentů znatelně, a proto se poslední rozhodnutí o sytosti dělá vždy na suchém listu, nikdy na mokrém.
Listy, žilnatina, květy a řezy
To, co dělá ilustraci určovací, jsou znaky. Žilnatina není dekorace: její typ, hustota a způsob, jakým se postranní žilky ohýbají k okraji, patří k rozpoznávacím rysům. Kreslí se od hlavní žilky ven, se slábnoucím tlakem, a nikdy se nedotahuje až k obrysu — v přírodě se žilky rozplývají.
U květu rozhoduje pohled do jeho nitra. Proto se tabule doplňuje samostatnými výseky: květ zpředu, květ z boku, podélný řez, průřez semeníkem, jednotlivá tyčinka, semeno. Řezy se vedou ostrou čepelí přes nasáklou část, aby se pletivo nezhroutilo, a zakreslují se rychle, dokud jsou vlhké.
- Celkový habitus
- Rostlina v přirozeném postoji, s kořenem nebo oddenkem, pokud patří k určení.
- Detail listu
- Lícní a rubová strana, okraj, ochlupení, úpon ke stonku.
- Květní analýza
- Čelní pohled, boční pohled, podélný řez a oddělené části v jednotném zvětšení.
- Plod a semeno
- Zralý stav, případně otevřený plod se semeny in situ.
Příprava herbáře a sušení pod lisem
Lisovaný vzorek je doklad, ke kterému se kresba vrací. Rostlina se rozkládá tak, jak má být později čitelná: alespoň jeden list obrácený rubem vzhůru, květ rozevřený, stonek zalomený do tvaru písmene V nebo N, pokud se celý nevejde na arch. Přesahující části se neodstřihávají, ale skládají.
- Vzorek vložte mezi novinový papír, mezi jednotlivé archy proložte savou vrstvu.
- Lis dotáhněte rovnoměrně — příliš velký tlak rozdrtí dužnaté části, malý nechá vzniknout plísni.
- První dva dny měňte proklady denně, potom po dvou až třech dnech.
- Sušte v suchu a průvanu, mimo přímé slunce; barvy se tak drží déle.
- Hotový vzorek přichyťte na tvrdý arch papírovými proužky, nikoli lepidlem po celé ploše.
- Připojte popisku a arch uložte do složky ve vodorovné poloze.
Dužnaté a šťavnaté rostliny se lisují špatně. U nich se vyplatí kombinovat: rychlá barevná studie z živého materiálu plus lisovaná část, která poslouží jen jako doklad tvaru.
Formát tabulí a doprovodné popisky
Tabule má vlastní skladbu. Celkový habitus obvykle drží hlavní plochu, drobné analýzy se skládají do volného pole vedle něj a mezi jednotlivými prvky zůstává vzduch — přeplněná tabule se čte hůř než dvě klidné. Prvky se označují písmeny nebo číslicemi a vysvětlují se v jednom řádku pod kresbou.
Popiska bývá stručná: název rostliny, označení jednotlivých výseků, měřítko, datum kresby. Píše se čitelně, jedním duktem na celé tabuli, a nechává se pro ni místo už při rozvržení, ne až nakonec do zbylé mezery.
- Jednotný okraj na všech tabulích jedné řady — usnadní pozdější skenování i rámování.
- Grafické měřítko místo pouhého slovního údaje o zvětšení.
- Písmenné odkazy k výsekům, vysvětlené v jediném řádku legendy.
- Datum dokončení, případně datum sběru vzorku, ke kterému se kresba vztahuje.
Papír, štětce a uložení hotových listů
Pro akvarelovou tabuli se osvědčuje bavlněný papír s hladkým povrchem, gramáže od 300 g/m², protože unese opakované lazurování bez zvlnění. Hrubý povrch je pro drobnou žilnatinu nepraktický. Štětce stačí dva nebo tři — jeden hrotitý střední pro plochu a jeden velmi jemný pro detail; rozhoduje pružnost hrotu, ne počet kusů v sadě.
Hotové listy se ukládají naplocho, prosypané neutrálním papírem, v suchu a při stálé teplotě. Světlo, vlhkost a kyselý papír poškozují ilustraci rychleji než manipulace. Pokud se list rámuje, patří pod sklo s ochranou proti ultrafialovému záření a s pasparta, aby se povrch barvy nedotýkal skla.
- Papír 100% bavlna, satiné nebo jemný povrch, gramáž 300 g/m² a výš.
- Prokládací archy bez kyselin, měněné, jakmile zežloutnou.
- Uložení naplocho ve složce nebo v mělké zásuvce, nikdy v roli.
- Stabilní prostředí: bez přímého slunce a bez výkyvů vlhkosti.
- Označení každého listu na rubu měkkou tužkou, ne perem.
Kontakt
Dibrave je informační a redakční projekt. Neposkytuje placené služby ani zakázkovou tvorbu; publikuje pouze texty o botanické ilustraci a herbářové práci.
Pokud narazíte na nepřesnost, chcete upozornit na chybu nebo se zeptat na některý z popsaných postupů, napište na [email protected]. Web nemá žádné formuláře ani registraci — e-mail je jediná cesta.